Kudlo,
spíš bych tvou teoretickou situaci postavila jinak.
Člověk, který má nějaký nadstandardní příjem nežije na doraz toho příjmu a neutratí všechno za olivy. Zbývá mu každý měsíc dost na to, aby si dal peníze stranou a za ně si dopřával věci typu "horské kolo". Ve chvíli, kdy se mu sníží příjem tak, že už nemůže odkládat - nebo aspoň ne tolik - je snazší řešení ponechat si životní standard a "odstranit" nadstandard, než si ten standard snížit.
To obvykle uděláš, když opravdu musíš (příjem klesne nikoli na nižší, ale třeba na žádný, po nějakou dobu, když pominu situace typu úraz nebo nemoc v rodině).
On samozřejmě tvůj příklad hypoteticky fungovat bude, ale v reálu to není tak čítankové, jak to předkládáš. Pravdou prostě je, že na "lepší" se zvyká líp než na "horší". Takže v situaci, kdy ten člověk nemá na horské kolo, které sice chce, ale nijak nutně nepotřebuje se radši vzdá kola, které bylo "nadstandardem" i v tučných časech, než by omezil standard. Ne snad, že by to nešlo. Samozřejmě, že to jde. Ale ne každý to dokáže.