Anette, mne nikdy ani nenapadlo o tom nejak uvazovat, az do doby, kdy jsem potkala par "jinych" tchyni, snach a p. U nas doma to takhle bylo vzdycky, vyrostla jsem v tom, ze k vzajemnemu respektu patri od malicka "zit a nechat zit". Maminka mne proste vychovavala tak, abych umela sama myslet a abych se umela postarat sama o sebe, nepletla se do zalezitosti jinych, atd atd. U sve tchyne, ktera se zrejme domnivala, ze jedna, jak se ma, aneb jsme pribuzni, jsem vubec nebyla pripravena na to, ze bude neco samozrejme zarizovat, komentovat atd atd. a byla jsem z toho v soku.
Moje deti jsou vychovane stejne, jako ja, s respektem na "jejich meze", samostatne, postaraji se a problemy mezi nami nejsou. Nejake zadani o pomoc nebo pomahani, kde neni zadost, neni zapotrebi. Proste to vyplyne samo od sebe.