Nestačím se divit pro kolik z Vás je vyšůrovaný obývák důležitější než zájmy a koníčky dítěte
.
Neměla bych to srdce říct synovi, že na svúj milovaný sport si bude muset počkat do 18 aby se mohl odvézt sám ( nebydlíme všichni v centrech velkoměst v docházkové vzdálenosti od čehokoliv ), protože já se přece věnuji domácnosti a zahradě.
Takže já se hlásím mezi taxikáře ( a bylo to moje dobrovolné rozhodnutí pořídit si dítě na vesnici ), navíc - já se klidně i přiznám, že jsem kvůli tréninkům omezila i dobu strávenou v práci a celkově si pracovní dobu přizpůsobuji koníčkům dětí. Snažím se tedy hledat jakž takž kompromis, ale mírnou přednost mají tedy všechny ty dětské akce.
A přiznávám, že mnohem víc mě zatěžovalo naučit se noty, když jeden z potomku chtěl začít hrát na hudební nástroj, než to, že někoho z nich občas odvezu o víkendu na turnaj
... a ta radost, když se zadaří a na jejich stole přistane nějakej ten pohár.