moje pracovní já sleduje čas na minuty, vždycky ví, kolik je hodin, nikdy nechodí pozdě a termíny má v hlavě...
moje soukromé já nejen že netuší kolik je kdy hodin, ale ani datum, občas váhám nad letopočtem (bez přehánění, pokud se mě někdo nečekaně zeptá na věk, musím přemýšlet), pokud mám s někým schůzku, musím se pekelně soustředit, abych nepřišla pozdě a přesto se mi to stává (vím to a tak se snažím domlouvat tak, aby to případného čekajícího "bolelo" co nejméně - třeba raději domluvím, že vyzvednu u něj doma i za cenu zajížďky)...