Já nevím, syn ještě není dospělý, abych mohla hodnotit, ale celkově je to hrozně těžké. A to je před pubertou. Závidím těm, co tu píší, že stačí jít dobrým příkladem a děti jsou bezproblémové, protože takhle jednoduché to vždycky není. Beru jako svoji zodpovědnost, to co ze syna vyroste a trápí mě, když dělá nepatřičnosti. Nedělá nic hrozného, ale vím, že kdybych pustila opratě s myšlenkou, že já mám správné hodnoty, tudíž je on okouká sám od sebe ode mě, tak by to nedopadlo dobře. Snažím se, co můžu a nevím, kde se v něm některé věci berou. Nesnáším pořekadlo Jaká matka taká Katka, protože já jsem v jeho věku byla úplně jiná.