Autorem je Petr Hampl, kterej získal doktorát sociologie buď kolektivním zhypnotizováním vedoucího práce, oponenta i komise u státnic, protože jeho disertace odborně nedosahuje ani hodnoty špatný bakalářky, má jenom víc stránek. Navzdory tomu ho sociologie vesele živí, byť ne prostřednictvím státu.

Jeho tvrzení z článku: „na urážky lze odpovídat jen urážkami“ o něm samotným svědčí víc než dost, dál se s ním zabejvat nehodlám.

V článku mě pak už zaujala leda věta: „Kdyby se jednalo o etnologa, který bude zalezlý ve svém vědeckém ústavu a bude psát vědecké články, nikomu by to neškodilo (kromě zbytečně utracených peněz) a možná by to dokonce vedlo k získání nějakých užitečných poznatků,“ a to proto, že jsem etnolog.

K tématu samotnýmu můžu říct, že Japonsko je v jiný situaci než Česko a zkušenosti se nedaj mechanicky přenášet. Je samozřejmě možný omezit počet studentů humanitních oborů, aby se ušetřilo na nákladech, nebo nějak zvýhodnit studium technickejch oborů. Nicméně proč to omezovat na humanitní, řada přírodovědnejch oborů taky nepřináší bezprostřední hospodářskej přínos. Nicméně neřekl bych, že by zavřením takových „neproduktivních“ oborů automaticky přibylo studentů technik. Zvlášť takovejch, který by představovali nějakej přínos. Kdo má technický nadání, studuje už dneska.

Spíš než umělá podpora technickejch oborů (ať už zavíráním gymnázií, nebo humanitních oborů na vejškách) by prospělo technický znalosti víc a líp začlenit do základního a středního školství, spolu s reformou financování vysokýho školství. To znamená stanovit nějaký střednědobý a dlouhodobý priority výzkumu, víc propojit výzkum s výukou, zavést jinej systém hodnocení výsledků výzkumu, na základě toho všeho určit financování a zrušit dosavadní systém financování na hlavu (podle počtu studentů). Dosavadní systém hodnocení (“kafemlejnek“) a financování na hlavu vycházel z ideologickejch premis, podle kterejch studium nejlíp zreguluje tzv. volnej trh.

Jinak s těma humanitníma oborama to u nás není tak horký, pokud teda nepočítáme mezi humanitní obory i ekonomický (třeba hlavní ideolog volnýho trhu Klaus je tam počítat odmítá). Spíš než ty omílaný sociologové momentálně frčí spíš vlna ekonomie a managementu, takže spíš než o kariéře knihomola zalezlýho ve svý pracovně nebo sluníčkáře v nevládce sní mladá generace o vlastním kanclíku ve firmě.