Já jo:
-ztratila jsem peněženku. Když jsem zablokovala všechno, co jsem v ní měla, a že jsem v ní měla FAKT VŠECHNO, přišla jsem domů a zjistila, že mám vybitý mobil, nabiju mobil, přešlo mi deset zpráv, že se moje sraJTOfle našla a že ji má sousedka.
pak: přijdu do práce na ranní, místo na odpolední (ještě že tak, to by mohl bejt obráceně průser)
-zapomenu dítěti napsat ceduli do družiny, byla jsem v práci a tak družinářka přivlekla dceru za mnou do prtáce (výjimeřčně, protože věděla, kde dšlám a stejně by si šla nakoupit)
-ztratila jsem mobil, zas ho našla.
já v podstatě ani tak věci dlouhobě neztrácím, jako si neuvěřitelný nervy půsopbím tím, že je ztratím krátkiodobě, něco důležitého (brýle, peněženku, klíče od auta, bytu, babičky....) a když přeržiju prvotní zděšení tak se to najde a já jsem na nervy znovu.
však s příchodem do nové práce už druhej týden bojuju s nervozitou, vnitřní zároveň spkoojenost, zároveň napětímn... stákle ve zkušební době s nepěkným zážitkem z minulého pokusu jsem v práci jak slon v porcelánu, chvílema. Když zjistím, že mi to jde, zakopnu.
Zuhle jsem měla radoast, že jsem udělala sama inventuru na kase a vyúčtování.... takovou velikou, tak moc velikou radost, že jsem máchla rukou......a zrovna jsem si neuvědomila, že v té ruce mám mističku s drobnýma....ano, bylo to dlouhé