Na rovinu, doktoři by také neměli zapomínat na slušné chování a na to, že pacienti nejsou nesvéprávní - za své tělo si odpovídám sama a nikdo jiný! Poslední super zážitek mám s gynekologem, který mi začal dávat přednášku o plodnosti ve 30..... Ano, pochopila bych suché informace ve stylu po 30. se plodnost snižuje tak a tak, tak je dobré mít to v patrnosti. A ne přednášku o tom, jak si každý musí zvážit, zda důvody nejsou zástupné atd. atd. Urazilo mě to, já sama nejlépe vím v jaké jsem situaci a ne on, takže si takové poznámky má nechat pro sebe. Odjíždím do zahraničí a jsem rozhodnutá si po návratu najít gynekologa nového, nemám zájem o někoho, kdo se ke mně chová jak k malé holce.
A není to ojedinělé, moje kamarádky mají podobně zkušenosti - přitom jsou to všechno vysokoškolačky, takže určitá míra inteligence je u nich očekávatelná.
Doktoři jsou různí a někteří jsou prostě silně neprofesionální, navštěvovala jsem zubařku, která bagatelizovala mé bolesti (teď už je bývalá), zažila jsem si bagatelizaci bolesti při stomatochirurgickém zákroku. Zažila jsem i situaci, kdy mě odvezla sanitka do nemocnice na dovolené v půl dvanácté v noci - dostala jsem injekci a dělej si co chceš. Neměla jsem jak se dostat domů (partner neřídí) a na recepci mi ani nebyli schopní sehnat taxíka, musela jsem si ho shánět sama a to jsem byla hodně zničená proběhlou žlučníkovou kolikou (a vyděšená, neb jsem netušila, čím to bylo - doktor to jednoduše označil za dietní chybu a sbohem). No a při operaci mi vzali bez souhlasu mateřské znamínko - nevadilo mi to, ale chápu, proč se na to, zda mi to vadí, ptal ten doktor tak opatrně - protože by měl průšvih. I když asi ne, oni by stejně řekli, že se jim na tom něco nezdálo a bylo by to vyhodnocené jako nutný zákrok......
V USA jsou tendence soudit se s lékaři mnohem vyšší než v ČR a překvapivě je tam doktorů stále dostatek....

P.S. Samozřejmě ale souhlasím s tím, že doktoři jsou u nás podhodnocení a je jich nedostatek a pracují ve velmi těžkých podmínkách. A chápu, že se ve zdravotnictví velmi snadno vyhoří. Ale hýčkat si pocit, že jsem bůh a proto ke mě musí pacienti vzhlížet prostě není dobře. A bohužel to předvádějí i mí bývalí spolužáci, poměrně čerství lékaři. V medicíně se pracuje s lidmi, navíc lidmi velmi zranitelnýma, protože nejsou v dobrém zdravotním stavu a to člověka oslabuje, a proto je tam určitá míra empatie prostě nutná