Yuki,

vidíš to, a z toho já se zase nehroutím vůbec. Prostě je to fakt, proti kterému nemůžu nic udělat. Jen to mohu použít jako výchozí stav pro další směřování.

Co se týče virtuality, už jsem tu mnohokrát psala, že pro mě je od reality naprosto neoddělitelná. Z těch, kteří tu běžně diskutují, znám osobně takové procento uživatelek (a když ne osobně, tak přes FB, kde už je k osobnímu setkání fakt jen krůček), že je to součást mého bytí.

Jinak mě na téhle diskuzi "nebolí" to, že to, o čem píšu, se týká mých dětí (mám vyřešeno, netřeba se hroutit, kdybych je ještě měla na místní základce a nebylo úniku, bylo by to jiné), jako že mě fakt ponižuje, že ze mě někdo opakovaně dělá blbce a snaží se mi vnutit, že bych o někom mohla byť jen uvažovat, natož psát, jako o blbečkovi, nebo prostě jednat s někým podobným způsobem....A v tomto směru je mi fuk, že Monty nejmenuje, protože prostě jsem jedna z těch, kdo opakovaně usiluje o to mít děti na gymplu...jsem v této debatě na druhé straně barikády a tudíž jedna z těch, komu jsou tyto její výstřelky určeny....zejména když ten počet diskutujících je značně omezený těžko se z toho vyloučit, jako že se mě to netýká a není to určeno zrovna mně...