Ino,
tohle je do značné míry o povaze/"nastavení" toho kterého člověka a pak taky o tom, co pro tebe ten majetek znamená a v jakém je stavu.
Už jsem tu psala, že v mé rodině jsme se všech nemovitostí a pozemků zbavili (bohužel ještě za totáče, tedy za mrzký peníz), protože se o to nikdo nechtěl starat. Praprarodiče měli velký statek, praděda choval koně, i za toho totáče... co s tím, v osmdesátých letech to nikdo nechtěl. Koupil to po revoluci nějaký vykuk, pojistil, zapálil a šel si za pojistný podvod sednou do báně.
Strýc si vzal dceru "kulaka". Komunisti jim nechali jen dům (velký a v té době pěkný), ale na pozemku se studnou udělali STS a zničili spodní vodu, takže jeho tchyně ještě v pětaosmdesáti chodila s kanystry přes půl vesnice pro vodu. Dneska je dům v příšerném stavu, asi před deseti lety si nechal strýc udělat odhad a jen nová střecha by přišla na milion. Na to samozřejmě nemá. Za sebrané pole a inventář dostávají jen nějaké naturálie. Z pozemků, které byly zastavěny rodinnými domy nedostávají nic. Ten barák je prakticky neobyvatelný a neprodejný. Co s tím? Mají se na něm dvě další generace udřít, jen aby nespadl a uchovali tak dědictví předků?
Než takové dědictví, to je lepší nezdědit nic.