Val,
u nás to právě bylo jinak.
Babička byla extrémně šetrná, to jsem tu psala mockrát. Nikdy nepracovala a dokázala z jednoho platu a pak vdovského důchodu ušetřit neuvěřitelné sumy (z mého pohledu aspoň). Ale netýkalo se to cestování, poznávání, získávání vědomostí a zážitků. Babičku sice nebavilo moc cestovat a hlavně se bála, ale ostatní v tom vždycky podporovala. Takže u nás doma bylo normální cestovat, jezdit autem za různými zážitky (ne jen na chalupu makat a zase zpátky, protože je drahej benzín), chtít toho co nejvíc vidět a poznat.
Tak uvažuji, jakou roli v tom nastavení člověka hraje výchova. Protože pro mne je "nic nechtít" fakt neuvěřitelný.