Já jsem si všimla, že tady na rodině se už lidi hlavně bojí jen tak plkat...nějak se otevřít nebo se nedejbože nějak odkrýt před druhými, splést v nějakém faktu, ukázat nějakou svou slabost nebo nedokonalost. Protože ty ve všem dokonalé je úplně uklovou.
Pokud se nějaký názor nelíbí, ihned se zjišťuje, kdo se za ním doopravdy skrývá a jak ho odkrýt před ostatními, zesměšnit ho nebo mu nějak uškodit.

Jo, tohle vnímám taky a nedokážu to nějak přijmout.

A nemyslím, že se to může nějak zásadně změnit...ale co, třeba to zas povede k tomu, že se člověk bude víc stýkat s ne-virtuálními lidmi, s opravdovými známými, kamarády a přáteli.

To já si právě nemyslím. V reálu nikdo na nic a nikoho nemá čas. Takže já vnímám rozdíl v tom, že když sem člověk leze, má alespoň nějaký sociální kontakt, když sem neleze, nemá žádný. Když tedy nepočítám ten pracovní. A ani v té práci často nebývá čas na víc než na pozdrav...