Lenko, já mám ráda tuhle modlitbičku:

Dej mi, Pane, sílu změnit to, co změnit lze,
přijmout to, co změnit nelze
a moudrost rozeznat jedno od druhého.


Takže možná jsem se blbě vyjádřila - ne bojovat, ale změnit...

Pokud ten "boj" má cenu, nějakým způsobem se ukážou přirozeně i prostředky...člověk musí být ve střehu - bdělý - a vnímat, co se nabízí. Může to být kamarádka s nadhledem a radou, může to být nový vlastní nápad, nějací "spojenci" nebo někdo, kdo se toho problému ujme a tak...
A někdy jde jedna překážka za druhou...a to je pro mne dneska už určitá stopka, že tudy ne...
Dřív jsem nějaká chtění hnala do krajnosti, dala do toho všechnu sílu a um...a nemělo to to žádný uspokojující výsledek nebo to bylo tak vratké, že to stejně samo spadlo. Pak už jsem neměla sílu a pustila to z rukou......přijala...změnilo se to "samo" právě na ten nejlepší možný výsledek, třeba na takový, ve který jsem ani nedoufala.

Problém je v tom, že člověk nikdy nezná druhou variantu toho, jak by to dopadlo, kdyby....

Ale ten klíč je v tom správném rozeznávání, kdy je dobré se přestat tak moc snažit a přijmout tu skutečnost. To je podle mne hodně těžký.