Pam-pelo, to je moc hezky napsaný. K něčemu podobnému jsem během posledního roku dospěla taky. Změnila jsem práci, úplně obor, takže se všechno učím. Navíc je to hodně o komunikaci a já jsem těžký introvert, často jezdím autem daleko a přitom jsem sváteční řidič,každý den jen úplně jiný a všechno se stále mění a já mám přitom moc ráda rutinu.... zkrátka vystupuju ze své komfortní zóny denně a na kilometry daleko. Vždycky jsem měla všechno pod kontrolou, teď to absolutně nezvládám, tak jsem to prostě pustila. A světe div se - ono se to děje samo, věci plynou, přicházejí, odcházejí, a většinou je to úplně v pohodě. A často to dopadá nejlíp, jak může. Ale je to teda hodně těžký.
Taky jsem dřív každou situaci poměřovala, skórovala...jakože dobrý/špatný, výhodný/nevýhodný, teď je prostě dělám, v té přítomnosti, né pro nějaký efekt. A on se většinou dostaví.
Snažím se nehodnotit, jen celý den přijmout, nechat plynout. Jsem z toho hodně nervózní, ale už můžu poučeně říct, že to jde. A asi mě to i baví.