Celá podstata tohoto absurdního sporu je v tom, že ten citovaný "zájem o vzdělání" (a teď je úplně jedno, jestli ho mají samy ty děti nebo jejich rodiče) je vyšší, než počet míst na víceletých gymnáziích.
Ty děti, které se na ně nedostanou (a rozdíly mezi přijatými a nepřijatými fakt nejsou v řádu desítek bodů) na základce zůstat MUSÍ.
Představovat si, že jim klesne IQ jen proto, že zůstaly na základce je poněkud zvláštní.
Samozřejmě, že při nějakém testování pak bude nižší průměr na základce, protože tam nejsou JEN ty děti se zájmem, ale i děti bez něj, případně děti, které by zájem mít mohly, ale zase na to nemají schopnosti. On i jeden žák s IQ devadesát shodí výsledky ostatním, co ho mají třeba 110.
A zde prezentovaný přístup - nikoli mnou! - je pro ty STEJNÉ děti demotivující, protože můžou snadno podlehnout frustraci z toho, že je veřejnost bere jako odpad. Těm, co jsou opravdu bez zájmu je to jedno. Těm, co ho mají, ho neustálé pindání o elitách, hloupější části populace a příšerné úrovni vzdělání na ZŠ může dost snadno vzít. Jsou to pořád děti a nemusí si uvědomovat, že jsou to jenom hloupé kecy.
Tolik k důvodu, proč jsem se do debaty vkládala.