Samozřejmě, že když byl někdo v osmdesátých letech dítě nebo kolem dvaceti, tak ho politika nezajímala, a to ani ta západní. Když to byl ale dospělý člověk, jako třeba můj manžel, který zažil i jako mladý rok 1968, tak až na nějaké úplné ignoranty , znal Havla každý. Je otázka, jak se k němu stavěl. Komunisté na něho dštili síru, a ti, občané, kteří jim věřili nebo také komunismus sami žrali je následovali. Pro ně to byl ztroskotanec a zaprodanec Západu. Většina národa, ale byla na socializmus sovětského typu u nás pěkně naštvaná, a ta naštvanost postupně ještě narůstala, tak ti vnímali Havla, jako vůdce svobodných občanů.