Píši jako matka, které onemocněla dospělá dcera bipolární afektivní poruchou. Bipolární poruchu v rodině nemáme, nevím o tom, prostě se tak stalo a dcera onemocněla, je to nejspíš osud.Moc bych si přála vrátit čas, aby bylo vše jako dřív, ale bohužel to nejde.
Ale upřímně, neumím si představit, že by dcera měla být matkou. Myslím si, že člověk sám se sebou má spousta starostí a střídání deprese a mánie je pro člověka a pro blízké okolí značně vyčerpávající a do toho všeho se starat o miminko a vychovávat jej, no nevím. Chápu, že jako žena toužíte po miminku a manželovi porodit potomka, ale musíte zvážit veškeré pro a proti. . Poraďte se se svým lékařem, ten nejlépe Vám může poradit, zda těhotenství doporučuje. Hlavně Vám musí být manžel silnou oporou a i rodina, protože přijdou jistě chvíle, kdy i manžel bude unavený a bude potřebovat pomoc on. Moc Vám to děťátko přeji a ať je Vaše rozhodnutí jakékoliv,tak ať Vám vše dobře dopadne a buďte všichni silní, protože tu sílu, hlavně psychickou budete moc potřebovat!!!A ještě jako zralá žena Vám můžu říct, že život se dá žít i bez děťátka, není úděl žen rodit. Mějte se moc hezky.