Tak paradoxně lépe, než před tím.
Lítala jsem s děckem po doktorech, kde mi jedni říkali, že je to dobrý a kluci dozrávají později. Např. pediatričce nepřišlo divné, že syn uměl ve 3 a půl letech 11 slov, která postupně zapomněl, že jsem ho odnaučovala z plenek 4x (momentálně, v osmi je opět v noci v plenkách, ne protože se stane nehoda, ale protože se pomočí 100% každou noc) atp. Byla jsem zoufalá, na ušním, zda slyší, na očním, zda vidí, když nereaguje na podněty ... Nakonec byl diagnostikován a mně se ulevilo, protože jsem zjistila, že je takový ne protože jsem já špatná matka, co to nezvládá, ale protože má hendikep. Mladší syn je naprosto zdráv, je mu 6 let a mohu posoudit jeho sociální i psychomotorický vývoj. Je to totálně odlišné.
Bohužel ti roční děcko u nás nikdo nebude diagnostikovat. Doporučuji o něj pečovat a přistupovat k němu jako k autistovi rovnou a případně pak přejít na "normální" výchovu.
Držím palce, je to fakt hodně těžké. My teď zápasíme s první třídou a je to rachot.