Delete - tomu rozumím. Zvl. s těmi dětmi
A teď si předtav, že je Ti 55, hrozí Ti vyhazov po více než 30 letech, protože ač jsi doposud byla dobrou kantorkou, najednou jsi úderem razítka špatná, z jednoho peďáku Tě vyhodili těsně před posledními státnicemi před dvěma lety (opět důkaz, jak jsi špatná a blbá) a na ostatních neumožňují výuku o víkendech nebo Tvůj obor vůbec nemají, popř. mají, ale ne dálkově a samosebou je to taky za peníze.
Sáhneš tedy po studiu, které splňuje všechny podmínky - tedy víkendová výuka, kupodivu na úrovni, školné o něco vyšší, ale ne nijak diametrálně a nemusíš dojíždět, tudíž odpadnou peníze za cesty a ubytování - na studium si půjčíš, ačkoli víš, že to budeš do důchodu splácet, ale práci máš ráda, v práci Tě mají rádi a dělat to prostě chceš, nehledě na to, že Tví "autíci" jsou na Tebe zvyklí a rodiče jinou učitelku nechtějí...
A 8 měsíců před státnicemi školu zavřou, navíc z velmi pofidérních, neobhajitelných, ale nenapadnutelných důvodů.

Nebo děláš speckaře přes 30 let na učňáku, kam nikdo nechce, protože je to dřina a Tvůj ředitel, ač by pro Tebe mohl vyžádat výjimku kvůli věku, prohlásí, že nechce potíže a pošle Tě studovat. Když se Ti to podaří, 15 měsíců po dokončení studia půjdeš do důchodu.

Nebo jsi sociální pracovník, který se chce dál učit a udělat i speciálního pedagoga, ale protože nevěříš soukromé škole, jdeš na veřejnou i za špatných podmínek a od prvního semestru bojuješ s totálním znechucením a hlubokým zklamáním, protože Ti studium, až na výjimky, nedá to, co bys od něj jako profík očekávala.

A takových případů, jak dohnat kantora k totální demotivaci a vyhoření, bych mohla popsat desítky...

Vůbec se Ti tedy nedivím, že se Ti do ničeho dalšího nechce.
Já to mám fakt jako koníčka - jek rok nestuduju, už si koušu nehty až k loktům. S přijímačkama téměř nikdy nemám problémy (ale na první stupeň bych se hlásit nemohla - HV a TV byly můj kůň naposledy v dětství ), ovšem ty dohry...
Ale aspoň mám před jménem, za jménem a podmínky pro to si vybírat, tudíž mě to totální znechucení zatím míjí.
Ovšem absolutní většina lidí v mé situaci tak vysmátá není a je to příšerná situace...