Neumím si představit Boží mlýny, které melou nepřiměřeně.
O dítě zřejmě nepřišel jen ten, kdo Ti ublížil, ale i druhý rodič, prarodiče a další blízcí...
Že někdo přijde o život, vždy někoho jiného zasáhne, i kdyby byl dotyčný sebevětší hajzl.

Zlo se děje dobrým i zlým, takže takhle to fakt nefunguje, i když můžeme mít za takových okolností jistý pocit zadostiučinění (za nějž se pochopitelně a oprávněně stydíme).

Boží mlýny pro mě znamenají abstraktní pojem, který vysvětluje, proč se špatným lidem nejen dějí špatné věci, jako všem ostatním, ale proč tito lidé většinou nejsou spokojeni, natož šťastni, i když mají zdánlivě všechno a žádné těžké rány je nestíhají.

TO považuji za Boží mlýny - náš život a prožívání všeho jsou odrazem našeho srdce a duše.
Pokud je obojí prohnilé, neexistuje způsob, jak být za takových podmínek šťastný, jakkoli se toho dotyčný snaží docílit.
Dosáhne pouze krátkodobých uspokojení, nikoli však trvalé pohody a nadhledu.

Pokud se nám stane něco zlého, hledáme příčinu, jedeme v "cobykdyby", projdeme všemi psychologicky dokázanými fázemi vyrovnávání se se zlou ranou, ale stejně nezjistíme, proč se to stalo.

Věřím v to, že se nic neděje bez příčiny, a že nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř - pročež se snažím nerouhat