Tak to já samozřejmě taky. Včetně toho, že jiní lidé uživí 4 děti a my pořádně ne dvě. Že nejsme dobří, když nejezdíme do ciziny a do Chorvatska k moři jako každá jiná rodina a tak. Včetně toho, že ty řeči měla, když jsem začala podnikat a první měsíce nejen že nic nevydělala, ale ještě měla jen samé náklady. Nedostalo se mi ani té psychické podpory. Nebo keců, když jsem byla v šestinedělí a měla bolesti, že ať si laskavě udělám sama svoje Vánoce a nepočítám s tím, že nám bude vyvářet a uklízet apod.Pak zas, když jsme se rozhodli trávit Vánoce s tchyní, která byla nám ochotná pomoct, že jsem vlastně jak cikáni, když nehodláme být s novorozencem ani doma. To jsem tak nějak odpustila.
Ale dělání rozbrojů mezi dětmi a shazování mojí výchovy, když to ještě notabene utvrzuje před synem, to už je takovej vyšší level. Protože se to netýká jen mě ale i dětí.