Věřím v to, že když osud nezapomene, tak se to stane

Můj exmanžel, který mi kdysi taky hodně ublížil podle mne dodnes žádný pořádný trest nikdy neabsolvoval. Nic špatného (co by nechtěl) se mu nestalo, nikdy neuznal chybu, nikdy neuznal vinu. Ani u soudu. 12let nestarání se o dítě mu připadá v pořádku - má přece matku.

Na druhou stranu včera se mi stala zajímavá věc.
Začnu trochu zeširoka...uvažujeme se zubařem (zubAr doporučuje, já ještě váhám), žeb starší dostane rovnátka. Už jsem víceméně nalomená, nže ano, chci, aby měla holka hezký zuby. Jenže jsem toto neuvědoměle loni sdělila mámě. Navíc jsem se, blbka, pochlubila, že nás na jaře k zubařovi objednám. Jenže jsem nepočítala s tím, že "na jaře" pro mojí mámu znamená nejlépe ještě v lednu.
V březnu jsem nastoupila do práce, trochu se od té doby doma sžíváme s novým režimem (družiny, vyzvedávání, směny, práce...).
Vím, je to prto někoho výmluva, ale já na to do teď něměla ani pomyšlení. Nicméně je mi jasný, že zubař je nutnost. Jen jsem to o tři měsíce odložila.
No to jsem si dala. Předevčírem si má nemocí a důchodem znavenáí matka vzpomněla a volala, jak to máme se zubařem. Řekla jsem jí to, že jsem to odložila, že s tím počítám koncem května.......Brrrr. to jste měli slyšet
Okamžitě mi začala vypúrávět, zže přijede, objedná, zařídí, protože já jsem prý neschopná a o děti se NESTARÁM. trochu jsme se poštěkaly, já jsem se jí nakonec omluvila, že jsem na ní zvýšila hlas (ale rozhodilo mne, když mi řekla, že se nestarám, že jo a cpala sem svoji dokonalost)... Vadí mik, že mi tohle dělá, prostě mi to vadí.
Hodinu na tento hovor se mi ulomil kus zubu. No nekopli byste do něčeho?