Je to její názor, ať si ho nechá a hýčká. Vem si, jak těžké je změnit sebe (třeba zrovna teď se snažíš tolik si to nebrat, a nejde to). Takže změnit druhé (jinak než změnou sebe sama a svého chování k nim) je prakticky nemožné. Takže jaký smysl ta debata měla? Žádný. Nauč se nereagovat. Jsme zvyklí (cvičení), abychom reagovali, abychom hájili své postoje a své pravdy. Ale ve skutečnosti to vůbec není nutné a většinou ani dobré. Reagovat vhodně (navíc často v rodícím se afektu) se podaří málokdy, proto lepší je nereagovat vůbec. Prostě mlčet, nerozdmýchávat ten konflikt, nepřilévat oleje do ohně. A on zhasne. Sama se sebou se tvá matka hádat nebude.

Opravdu tě trápí, že má na tvůj přístup k dětem názor, který považuješ za mylný (nebo který i je mylný)? Je jen a jen její, tebe se vůbec netýká, ty její uznání nepotřebuješ, pokud ona má potřebu tě soudit a plýtvat svou energií, živit záporné emoce, její věc. Ty ale nemusíš. Pro začátek ti může pomoct vizualizace. Představ si, že jsi v bublině a každá kritika narazí na její stěnu, nedostane se dovnitř, odrazí se a nedotčená se vrátí zpět.

Doporučuju přečíst si knížečku Čtyři dohody, je taková jednoduchá, srozumitelná a prakticky použitelná.