Já se přiznám, že mlčet bych nedovedla. Přišlo by mi to jako potvrzení toho, co ten druhej říká, souhlas s tím, co tvrdí. A to u některých věcí nedovedu, resp. kdybych měla pocit, že jsem mlčky souhlasila, nemohla bych se sama sobě podívat do očí.
Pro mne je snesitelnější a pro mou vlastní vnitřní integritu asi tak nějak důležitý v určitých situacích nahlas říct "s tím já ale nesouhlasím. Dál to rozebírat nebudem, v tom se prostě neshodnem". A nenechat to nikam eskalovat. Ale dát najevo, že mám hranici a že do ní ten druhej narazil.