Malé dítě do konce prvního stupně jen do rukou toho, komu důvěřuji. Zajistím libovolnou cestou předem, když by nastal problém za chodu, promptně přesadit dítě k jinému učiteli. Je to důležitější než kamarádi, na které je zvyklé ze školky.
Na druhém stupni a dále, když je to občas někdo a neprojevuje se to vyloženou zrůdností, nechávám být a nezasahuju, snad leda kdyby to bylo něco opravdu zásadního, zatím se mi to nestalo. U větších dětí už to v zásadě má i růstový potenciál. Ale nesmí to být třídní.