Přidat odpověď
Tohle období už je dávno za mnou, ale byla jsem se synem sama od jeho 3 let. V cizině školka , v případě služebních cest do ČR hlídaly kamarádky nebo byl u mého šéfa na farmě. Po návratu do Čech jsem začala pracovat jako OSVČ doma, prarodiče nefungovali ani náhodou. Výhodou byla ta práce doma, občasné pracovní cesty vykrývaly moje kamarádky, později už byl syn samostatný. Hodně pomohlo, že byl vždy zdravý a společenský, takže pobyt někde jinde než doma bral vlastně jako prima zážitek. Do jeho 16 let jsme vždy bydleli v části pronajatého domu, měli jsme vždy štěstí na hodné paní domácí, tak jsem mohla v klidu občas odjet a věděla jsem, že se syn už od nějakých 10 let obstará a paní domácí na něj dohlídne. Jsem strašně vděčná osudu, že jsem se mohla začít živit prací v podstatě doma, takže syn měl hezké dětství(říká on), i když občas nebylo peněz nazbyt. Obdivuji všechny maminky- samoživitelky, které chodí do běžné práce od-do.
Předchozí