Můj syn byl, i přes můj odpor, školou označen za praváka. Ve třetí třídě dostal novou třídní, která konstatovala, že chlapec neumí psát některá písmena, vynechává znaky atd. a v poradně nám sdělili, že je dys... skoro dysmozek, řekla bych já. Nicméně pravák. Protože jsem se odmítla smířit s náhlým výskytem asi pěti poruch učení u dítěte, majícího pouze dvě dvojky (z tělocviku a češtiny), vzala jsem dítě jinam a hle! psycholog konstatoval, že dítě je levák a psycholožka...(Doplňte dle uvážení). Najednou se zjistilo, že písmenka, která údajně nezmáme, umíme docela dobře levou, že diktáty máme bez chyb, jen pomaleji, že když píšeme levou, tak to po sobě přečteme. Měsíc, kdy jsme po příchodu ze školy vytáhli písanku a psali a psali, aby stačil spolužákům, byl nápor na mě i na syna, ale přinesl ovoce. Jen by mě zajímalo, kolik takovýchto "praváků" mezi námi chodí a kolik dětí doplácí na neodborně provedené testy? Proč škola není povinna přihlédnout ke zprávě z poradny, kde se už v pěti letech psalo, že dítě upřednostňuje levou ruku? Sama jsem převedený levák a otec - docent desriptivní geometrie šílel, když jsem na vysoké udělala rys v tužce pravou a pak vzala pero do levé a obtáhla ho tuší. Nevím ale například, co s hodinkami - dát je na pravou, tedy nepoužívanou ruku, nebo na levou - tedy používanou? A spoustu dalších věcí...