Anett,

já si pamatuju hodně málo. Mám víceméně jen emoční paměť, takže mi uvíznou většinou jen silné zážitky.

Co si pamatuju z dětství je navázáno na fotky, útržkovitě pak sem tam situace, která měla silný emoční náboj (třeba návrat z prvního tábora v 7 letech, měla jsem jet k babičce a těšila se tam, protože měla psa...a mamka mi vlastně ještě cestou od autobusu řekla, že ten pejsek už není...musela, protože já už mluvila o tom, jak se tam hrozně těším...)...

Vím, že jsem dělala biatlon, ale pamatuju si jen několik málo okamžiků z tréninku, soustředění, závodů...takže třeba vím, že jsem na jediném svém republikovém byla třetí ve štafetě...ale už nevím, kde to bylo, kdy to bylo....

Dokonce i některá období z dospělosti jsem zapomněla nebo vytěsnila...vůbec nevím, co se odehrálo třeba po řadu měsíců....

Sny si pamatuju některé. V dětství se mi jeden pořád vracel...a jednou se mi zdál i v dospělosti a mě to v tom snu překvapilo, že se mi zdá teď...a pamatovala jsem si i ráno, že se mi to zdálo a že jsem o tom ve snu přemýšlela...