Já z toho chápu část - že člověk nedokáže ze dne na den přijmout představu života zcela obráceného naruby. Že nedokáže přijmout razantní zásah do svých plánů, které měl celý dosavadní život dokonale ve svých rukou a věnoval velké úsilí, aby se plnily. Tohle dneska neumíme, jsme rozmazlení, egoističtí a nepokorní (sebe do toho též zahrnuji), čest výjimkám.
Co naopak nechápu resp. neumím si představit, je porodit NAŠE dítě a odložit ho. To je představa naprosto drásající.
Opravdu netuším, co by ve mně převážilo, kdybych se ocitla v situaci, o níž je řeč.
Samozřejmě si přeji věřit, že by by ve mně jednoznačně převážila matka, ale nevím to.