Přidat odpověď
Míšo, sama bych to nikdy neudělala, dítěte je mi velmi velmi líto. Ale tuším, že je to běžné. To ti snad raději ani nebudu psát, že podmínky pro děti s DS v ústavech jsou ještě mnohem horší než normálních dětí (méně ošetřovatelek na děti atd.) I když možná, možná, snad se to změnilo.
Dokonce jedna moje kamarádka (velice sympatická, soc. zdatná, s vlastní úžasnou spokojenou funkční rodinou - nikdy bych to do ní neřekla), že určitě dítě nechat v ústavu, co naopak s ním doma.
Naopak v mých očích velmi stoupl jeden spolužák z vejšky (naopak ne moc sympatický), narodil se jim chlapeček s DS (také to bylo překvapení po porodu) a nechali si ho doma, říkal: "je to přece naše dítě".
Od té doby si také říkám, že sympatičnost a nesympatičnost lidí nemá nic moc společného s jejich rozhodnutím v podobných věcech.
Dítěte mi je velmi, velmi líto. Snad bych ti ani nemela psát, že podmínky těchto dětí v ústavech jsou ještě horších než normálních dětí (méně ošetřovatelek, když se k nim některá bude zle chovat, tak tím spíš se na to nepřijde), no prostě, co ti mám psát :-(
Předchozí