A není to třeba tak, že dítě je dočasně v kojeňáku, než se najde přechodná pěstounská rodina a mezi tím jsou rodiče v péči psychologa?
Ten první šok chápu, i to odmítnutí, ne každý miluje svoje miminko od narození, někdo teprve ten vztah tvoří a tady je pořádná překážka, kteou musí překonat.
Znám rodinu s klukem s DS, je mu asi 10 let, nevím přesně, neodhadnu a tak moc se neznáme, abych se ptala. Ale jak řekla jednou jeho maminka při úplně jiné příležitosti - jednou je to moje dítě, tak se o něho postarám, ať je jaký chce.

Jenže i k tomu asi člověk musí dospět, někdo to tak má hned se dvěma čárkama na testu, jiný k tomu musí dozrát a někdo to tak nemá a mít nebude, nejde k tomu čověka přinutit.