Míšo ale prosím Tě, to je nesmysl. Když bych si to převedla třeba na svoji rodinu. Máme 4 děti, kdybych náhodou otěhotněla a narodilo se mi nevědomky dítě s DS, tak bych kvůli péči o něj prakticky obětovala svoje zbylé zdravé děti. Nevím, jestli bych to dala, nevím, jestli bych byla schopná se o takové dítě postarat a dát mu péči a LÁSKU kterou by si zasluhovalo, určitě bych však třeba neměla čas na svoje ostatní děti, nebo mnohem méně času, než mám třeba nyní. Fakt bych neodsuzovala, protože každý má jinou náturu, je jinak silný, ono se to zase tak často nestává, že se narodí těžce postižené dítě, takže většina rodičů opravdu věří, že zrovna jim se to určitě nestane. Pak tváří v tvář takové situaci asi můžou jednat různě. Ty tady dost těžce teoretizuješ, ale sama jsi ani jen v podobné situaci nejspíš nebyla. Mně se narodila dcerka, která má kratší nohu asi o 5 cm, kratší ruku atd., sice jsou to jen spíše kosmetické vady (zítra má operaci), ale přesto Ti řeknu, že se mi hlavou honilo kde co, bylo to naše první dítě, těhotenství extrémně komplikované, tak jsem si taky říkala, proč zrovna já. Samozřejmě třeba já jsem k dceři přilnula extrémně, takový ten ochranitelský postoj, ale nevím, zda bych stejně reagovala i při zjištění, že moje dítě je mentálně postižené, protože toto je něco, s čím se vnitřně srovnat nedokážu, resp. ani nevím, jak s mentálně postiženými jednat, mluvit atd. Zkrátka na to nemám. Když se podíváš do přírody, tak spíše přirozenější je se těžce postižených novorozenců zbavovat, takže jestli paní jednala proti přírodě nebo ne je otázka do pranice. Rozhodně ať tak nebo tak, tak bych ji tady nepranýřovala, protože nic tak hrozného fakt neudělala. Už jako nevidím moc velký rozdíl mezi potratem ve 20. týdnu nebo odložením novorozence. Zatímco jedno je obecně tolerováno, tak druhé by nemělo být? Vždyť to dítě nikdo nezabil, bude o něj postaráno a jestli matka tu schopnost nemá, tak mu určitě bude lépe v cizích rukou, než ve vlastní rodině, kde by ale bylo těžce nežádoucí.