Mam dite s tezkym autismem a smyslovym postizenim. Odkladat ho nehodlam. Je to takove, jake to je. Delame, co muzeme, i agresivita se da casto zvladat vhodnou terapii a medikaci. Ockekavam, ze to treba jednou zvladat nebudeme. Ale ustav neni reseni. Jednak ustavy pro takove lidi nejsou, za druhe - neverila bych v jejich peci. Maly autista se da zvladnout doma, velky uz potrebuje "svuj zivot", doufam, ze se nam podari vymyslet na zpusob chraneneho bydleni. (Ispiraci: na Slovensku funguje centrum Drahuskovo, vybudovali rodice, pro ktere nebyl stat oporou, o klienty se staraji "deti" z detskeho domova, tusim, farma, zahrada, smysluplna prace). Takze sorry, kojenak ne-e. A neni co "zvladat", kdyz to dite milujes, tak neni co resit .)