Já mám víc pocit, Kudlo, že je to takový to "dobře už bylo, za našich mladejch let" a dnešní mladý prostě vůbec nejsou jako my. Něco je jako úvodní ring takhle laděný přímo, třeba styl dovolenejch, něco je blíž či vzdělenějc asociovaný, ale během diskuse z toho pak většinou cejtim "marnost nad marnost a všechno je marnost," i když ne v Kazatelově smyslu, spíš povzdechnutí nad tím, kdo to tady po "nás" jednou převezme a občas probleskne takový "já už to nějak doklepu," jako že špatně se nemám a kdyby něco, uskrovním se, přežiju. Hodně ilustrativní pro mě byly diskuse o těch lidech, co se připravujou na přežití v postkatastrofickým světě, což byla skupina, ke který paní Mraková vyjadřovala svoje sympatie snad úplně nejotevřenějc.