Růžový brejle myslím nemám, spíš takový modrý, řekl bych. Tím chci říct, že se nesnažím lakovat špatný věci na růžovo, ale snažím se programově všímat si těch hezkejch a příjemnejch. Špatný nepomíjím, ale je rozdíl nepomíjet je a soustředit se na ně. Kdo si až příliš všímá špatnýho, taky zkresluje a nepodává reálnej obrázek skutečnost. A k tomu nálada je vrtichvost, jsme skupinový tvorové s instinktivní snahou zapadnout (ne za všech okolností a každej v různý míře, ale je to v nás, může to mít dvě strany, jedni v takovejch případech spíš přizvukujou, jiný se zas snažej, aby se jim přizvukuvalo...). Stěžování na poměry může snadno nabrat podobu šířící se nákazy, a to není ani vtip, ani metafora, jen holej popis jednoho ze způsobů, jímž se rozvíjí mezilidská komunikace. A když se já sám rozhlídnu kolem sebe, nebo i tady kolem na rodině, tak si rozhodně nemyslím, že by ke stěžování na poměry byla potřeba nějaká zvláštní odvaha - naopak. Stěžovatelé najdou rychle podporu. Lidi si prakticky nestěžujou v malejch oázkách typu Kondiční běhání, ale ani tam to nijak sluníčkový není. Často mám spíš pocit, že se obraz sluníček vykresluje uměle, není až tak neobvyklý začínat příspěvky manipulativně ve stylu "asi za to dostanu čočku, ale...," načež následuje něco stěžovatelskýho, a tak, aniž se kdokoli sluníčkově vyjádřil, se už předem do debaty zavádí přízrak pomyslnýho sluníčkáře, se kterým se "jako" debatuje.