Mne se stalo presne to same. Ne v 29 ale v 31. Z porodu meno syna a nasledneho zjisteni, ze je postizeny, jsem si odnesla postraumatiskou stresovou poruchu. Dva dny v kuse jsem brecela. Nevim, co by delala, kdyby v te dobe mi zacal vysvetlovat"jak si nicm zivot, zatezuji spolecnost a manzel odejde atd...". Prevratil se mi zivot na ruby. Manzel je uzasny i jako manzel i jako otec. Hodne sportujeme, v porodnici jsem si rekli, tak holt nevyhraje normalni olympyadu, ale specilani. Synovi bude skroro dvanact. V lete se zucatni narodnich specilanich olympiskych her. Na ty mezinarodni taky nekdy v budoucnu dojde..


Zminenych rodicu je mi velice lito. Treba svoje rozhodnuti jeste zmeni.

https://www.youtube.com/watch?v=rEwv3Y6Lipo