Z toho co o té rodině vím (není toho moc:) mi to připadá jako super řešení situace. Věřím, že zdravé děti vykompenzují všechny ty starosti, co si rodiče užijí s postiženým, a že to může opravdu dobře fungovat a všichni mají ve výsledku pěkný život, i když se potýkají s netypickými problémy. Podsouvat rodičům těchto dětí, že si ty další pořídili pouze a jedině kvůli tomu, aby se pak staraly o postiženého bratra, tomu snad nemůže nikdo věřit, jistě jsou milované úplně stejně, jako kdyby byly plánované třicet let dopředu.. a nepředpokládám, že se děti cítí ukřivděné za to, že jsou na světě, nebo za to, že se jednou budou starat v rámci fungující rodiny o bráchu. To je normální, ne? Je to brácha. Výhoda je, že jich je na to tolik. Je to celé teda mazec, když to takhle člověk čte, ale když nad tím uvažuju, lepší řešení si nedovedu představit.