Přidat odpověď
Nechci aby se to zvrhlo v nějakou přestřelku, nemáme šanci dojít k jednotnému závěru, mám na to prostě jiný názor (moje dítě= moje zodpovědnost), pro mě osobně je tohle jednání nepřípustné- jak tady na několika místech psala žžena, to dítě se přece nikam nepropadne, ale žije dál, jen rodiče se na něho nedívají, aby neměli trauma a poničenou kariéru. Vím bezpečně, že bych to takto neřešila, tečka. Jiní neví, ok. Ale k tvé otázce- limity podle mne v tomto případě ověřovány nebyly. V čem se tak liší péče o malého ,,downa" oproti zdravému dítěti? Copak je malé miminko agresivní, nezvladatelné? U několikadenního dítěte je jasná prognóza vývoje, že je v pořádku ho odepsat hned po narození a mít jasno, že je to nad moje ,,limity"? Limit ve smyslu ,,ušetřím si možné starosti do budoucna" pro mne není limit. Ale do větších detailů nechci zabíhat, protože neznám podrobnosti a určitě nechci tvrdit, že to pro tu ženskou bylo jednoduché. Za podstatnou věc, která vede k tomu, že se mi postup matky tvrdě příčí, zde považuju to, že to dítě bylo /původně/ plánované, chtěné... a jako chtěné přišlo na svět a až následně bylo opuštěno, to je něco, co se mi nelíbí.
Předchozí