Ok, to je teda hustý, ale co si z toho vzít? Tohle je jistě ojedinělá věc (nechtít chlapečka, protože mi přece řekli, že je to holčička), naštěstí. Ne norma a něco, co se přece stává běžně a všichni to musíme povinně chápat a soucítit. Uf, ještě že tak. Ale obecně, fakt jsem na pochybách, jestli je zdravé všechno donekonečna omlouvat stresíkama a šokama a duševním rozpoložením a bolístkama a obavičkama všeho druhu a vším možným, to je fakt cesta do záhuby, z mého pohledu. Neškodilo by přijmout trochu zodpovědnosti, než být předposranej z každý překážky nebo nečekaný situace, která se v životě naskytne. Zcela obecně.. prostě se mi zdá, že je to takový velmi nezdravý trend poslední doby.