Taky bych si nedělal iluze, nicméně z osobní zkušenosti ze zapadlejch končin Balkánu (který už samozřejmě nejsou jako ty "tradiční" společnosti, ale třeba v těch v 90. letech jim byly rozhodně blíž než naše společnost) vím, že péče o děti není úplně uzavřená v nukleární rodině, dokonce ani ne jenom v širší rodině, o mentálně postižený dospělý se tak nějak stará celá obec, bez iluzí, že by jim bylo extra dobře, ale svý místo prostě maj, minimálně to jídlo, střechu nad hlavou a sociální kontakt - nejsou vyřazený nějak do kouta. Není to úplně tak, že je to jenom na rodičích a když umřou, tak...

Jinak jen na okraj: co se absolutně nedoceňuje (přirozeně, žijeme mentálně někde úplně jinde) je to, jak moc se v minulosti, ještě v relativně nedávný minulosti i u nás, věci s péčí o děti, novorozence, rodičky, děti v rodinách, kde došlo k opakovanýmu úmrtí děti a tak, vykládaly a hlavně řešily magicky. Debatovat o očkování/neočkování je svým způsobem dějinnej luxus (neb se to týká zlomečku lidskejch dějin). Představte si, že vám umřely dvě děti v raným věku a když se narodí třetí, odnesete ho brečící na most, aby se k němu rodičovsky "přihlásil" první náhodnej kolemjdoucí a tak ho magicky ukryl před nečistou silou a máte aspoň letmej pohled klíčovou dírkou na péči o děti a dětskou úmrtnost v minulosti... to fakt jen tak na okraj, nemyslím, že by to s dětskou úmrtností celkově bylo v dějinách hrozně nahnutý, to by tady lidstvo nebylo, jen není potřeba si minulost idealizovat jako jedno sluncem zalitý šťastný ratibořický údolí.