Přidat odpověď
Filipe,
já něco podobnýho zažila na český vesnici (ale tam se o toho postiženýho nestaral nikdo jinej než jeho rodina, a ta ho využívala na nejtěžší práce, pokud jde o cizí, tak chlapi v hospodě ho maximálně opili a měli legraci jednak z jeho různých projevů, jednak z reakce tý rodiny, která se o něho starala).
Je otázkou, do jaký míry bychom tohle (dotyčnej měl zajištěnou střechu nad hlavou a jídlo, ale okolí ho bralo jako takovýho "podčlověka", ke kterýmu si je možný dovolit to, co by si ke zdravýmu nikdy nedovolili) považovali teď a tady za žádoucí, když to, že má někdo "jen" kde bydlet a co jíst, považujem za samozřejmost a na životní standard za žalostně MÁLO, a pokud by se dneska někdo choval k postiženýmu tak jako tehdy k tomuhle jeho rodina, tak budou za hyeny.
Předchozí