MysLenko, jak tě tak čtu, mám pocit, že sama nejsi v pohodě. Já bych třeba DŠ vůbec nedávala, kdybych neměla čas i na sebe, svoji práci, zájmy a na své přátele. Potřebuju čerpat inspiraci ve svém okolí, mít pár hodin jen pro sebe.... Pak je člověk úplně jinak naladěn. Ponorka, která při DŠ hrozí, se časem projeví u každé z nás. Je to ale naše volba. Nic a nikdo nás do ní nenutí. Můžeš kdykoliv skončit a žít zase zcela jiný život. Možná pak zjistíš, že i ten má mnohá úskalí a kolikrát ještě větší, než s jakými se potýkáme v DŠ. Osobně si nedovedu představit dítě, které dlouhodobě DŠ bojkotuje. Možná jsou i děti, které chtějí zasednout do lavic a těm bych v tom určitě nebránila. Já jsem třeba zjistila, že nemohu syna naučit to, co sama neumím a neovládám. Pak bylo také dost věcí, které mne v DŠ vůbec nebavily učit. Na to měl syn radar a zaujal ke konkrétní látce totožný postoj. Na druhou stranu, ráda vzpomínám na naše školní dopoledne a věřím, že kdyby jich nebylo, není dnes syn tam, kde je.