Z+2: problém je (aspoň tedy u nás) v tom, že cokoliv, co se domluví, pak už ráno neplatí. Já celkem ráno funguju už po probuzení, ač nevstávám ráda, ale mám pochopení pro ty, co se potřebují rozkoukat. Proto jsem dceru budila dřív, aby měla čas na to "čučení do blba" s napůl vysvlečeným pyžamem. Problém je, že když je větší, tak nechce vstávat dřív, protože je ještě dost času, ale až se konečně vyhrabe, tak už zase není čas na to čučení. Večer se v klidu dohodneme na tom, co si ráno obleče a co bude snídat, a ráno to neplatí. Má blbou náladu, takže začne vymýšlet kecy o tom, že tyhle kalhoty jsou trapné, tohle triko malé a že nebude snídat ZASE rohlík. Rohlík má proto, že den předtím držkovala, že má pořád chleba. Který pořád nemá, protože střídáme müsli, cereálie, domácí koláče, koupené pečivo, tortillu, prostě různé věci, přesto v ranním afektu tvrdí nesmysly. Vím, že za to v podstatě nemůže, ale nějak prostě musíme fungovat a už mě nebaví být ten hromosvod, co vstává brzy, aby holčička měla pohodové ráno a stejně odjíždím do práce vytočená. Ponechat ji kompletně svému osudu nejde, jak jsem psala, klidně by si nečistila zuby nebo nesnídala a pak si zase učitelky stěžují, že jsou děti hladové, nesoustředěné a není jim dobře.