Přidat odpověď
Zdravím Rodinkářky. Obětmi a násilníky se zabývám ve škole a tato problematika mě celkově zajímá, ale přiznávám, že v něčem začínám mít chaos. Třeba že v problematice domácího násilí se jasně praví, že jeden z mýtů je, že oběť svým chováním násilníka k násilí vyprovokovala, tedy že si za to může. Top znamená, že žádné chování oběti neopravnuje násilníka k jeho chování. V problematice znásilnění to samé, i když je žena oblečená jakkoliv výzyvavě někde u baru a jde klidně s mužem na pokoj a nechce sex styk, ten to neustojí, tak samozřejmě se musí ovládat a nijak ho to neomlouvá. Což je správné. Z toho vyplývá, že žádbný člověk si nezaslouží být obětí. Ale třeba v případě šikany učitelky jsem slyšela i erudované názory, že učitelka, která dle mě taky byla obět násilí šikany, si svým chováním nevybudovala respekt, tedy nebyla dobrá učitelka, asi jako učitelka v Obecné škole, protože k jiným učitelům se tak žáci nechovali, tedy i za to svým způsobem může taky. Tak jak to je tedy s tím chováním u obětí je, kdy se posuzuje a kdy ne. Dle mě ta učitelka byla obět, které bylo ublíženo a to je dle mě prvotní, to zkoumání podílu chování mě připadá irelevantní, ale možná se mýlím.
Předchozí