Situaci znám důvěrně, i když u nás není způsobena preferencí jiného vnoučete.
Neši tchánovci (svého jediného) vnuka nechtějí vidět častěji, než 4x ročně. Není v tom vytíženost nebo jiné důvody, prostě nemají potřebu, nechtějí.
Syn je má moc rád, stýskání a fňukání proč nemůže k babičce jsme si užili mraky, několik let.
Narovinu řeknu, že nemám to srdce povědět dítěti pravdu, tj. "k babičce nemůžeš, protože tě tam nechce". Používám milosrdnou lež o zaneprázdněnosti a nedostatku času (babičky, která je v domácnosti, nemá žádné zájmy, které by ji vytěžovaly, tráví dny jen doma u TV). Je mi syna líto, hodně se kvůli tomu natrápil, fakt ale je, že se to postupně zlepšuje a ten stesk se objevuje s menší frekvencí, už u toho nebrečí atd. Je mu sedm. Časem pochopí sám.
Radím prostě mlžit a vydržet. Časem to vyhnije.