Úplně mi je chlapečka líto, nevím jak mu to vysvětlit abych mu neublížila a současně neospravedlňovala prarodiče, kteří jsou teď evidentně na větvi z nového vnuka. Asi bych si s nimi ještě jednou promluvila, pokusila se vysvětlit, že chlapci se stýská a je mu to líto a kdyby ani to nezabralo a nezafungoval čas a zapomnění, řekla bych mu nějak opatrně pravdu. Nechtěla bych se zamotat do nějakých polopravd a pak v nich při každé zmínce bruslit jak po tenkém ledě. Je to ale smutný, jak dospělí lidé odepíší prvorozeného vnuka, jako by nestačilo, že se na něj vybodl otec