Já zase nechápu, co nechápeš ty. Já jsem pro, aby se věci říkaly na rovinu, a to i dětem, zvlášť pokud se na rovinu ptají. Je mi proti srsti chlácholení falešnou nadějí. Na rovinu mohou o svých skutečných důvodech mluvit jen babi s dědou, ale zřejmě na to nemají koule, tak co já jako matka - mám kluka nechat, ať se v tom plácá a třeba hledá chybu v sobě? Ne ne, já mu na rovinu řeknu, jak to vidím já. Nemám potřebu jejich chování omlouvat a stejně tak nemám potřebu je ještě více očerňovat (a vlastně jakkoliv hodnotit), možná i proto to nevnímám jako problém.