dobře, takže možná neděláš to, co dělala tvá máma, ale děláš to, co jsi dwělala tenkrát a znovu prožíváš tu bezmoc
s tím rozdílem, že ségra tě poslouchat nemusela a byl to dosta nerovný boj, zato tady jsi ty ten dospělý, kdo by měl vymyslet, jak o dělat jinak, když takt to evidentně nefunguje

my jsme si před 7 lety přivezli neuvěřitelně vzteklý dítě, který celý dny nedělalo nic jinýho, než se vztekalo, řvalo, válelo se po zemi, odmítalo cokoliv, trpělo deprivací a toto byly projevy, něco je v tom ale i povaha
bylo to šílený, nevěděla jsem, co s ním, opravdu ne, starší kluci jsou přesně opační, až extrémně klidní a tiší

trvalo mi to dota dlouho, než mi došlo, jak na něho - svým klidem a jistotou, protože až ji ucitil on u mě, získával ji taky, já jsem se musela stát daleko sebejistější, přirozená autorita, která nevychází z moci, síly ani velikosti, ale z chování

taky jsem se pokusila pochopit, poznat, co ho rozčílí a jak reaguje na jakou situaci. Musela jsem pochopit, co je příčina, ne ta současná, ale třeba u něho něco, co se odehrálo v době, kdy ještě nebyl u nás, v prvních dvou letech života. Neměl mi kdo to říct, on samozřejmě taky ne, ale zpětně jsem se pokusila ho pochiopit. Ne litovat, ale rozumět mu

a tak se stalo, že jsem se naučila klidně reagovat na jeho vztek a ten vztek se zaqal mírnit

msto přehnaných reakcí jsem nereagovala třeba nijak, odešla jsem a to úúplně, třeba do obchodu kousínek od nás, nebo pro poštu, nebo na zahradu, nebo se smetím, prostě pryč.
Mělo to víc výhod - nebyl,a jsme u něho, takže on neměl před kým se předvádět a proč se vztekat, bez odezvy to není ono, já jsme byla v klidu a když jsem se vrátila, on byl většinou už v pohodě a udělal to, o co bysme se jinak prali tím nedůstojným způsobem

navíc pochopil, že na mě toto neplatí

je mu 9 a když je moc unavený nebo není v pohodě, udělá to zasea já reaguju zase stejně

samozřejmě někdy jsem i já přetažená a uděloám blbost - zařvu, plácnu na zadek (to už teda ne, to dřív), vyhrožuju, zakazuju... a ono to nezabere
tak se uklidním a zkusím to jinak . v klidu a nechám ho, aby se uklidnil taky

jestli se jí nelíbí spaní ve školce - ví, pro tam zůpstává? je dost velká, aby to pochopila

nemá ve školce nějaký problém, proč y tam nechtěla být? nás nutili leet, i když jsem nespala, to fakt není příjemný
jestli má důvod, zkus ji nechat místo spaní už doma s tím, že ale bdue v klidu, a ráno za to bude v klidu taky

no a nebo to byla jen první odpověď, kteroá ji napadla a problém je úolně jinde, ale když se s ní začneš bavit, možná ten problém najdeš

taky je samozřejmě možný, že začnete odbourávat spaní ve školce a ono to nepomůže, to je pak dobrý si s ní promluvit o tom, že to asi nebyl ten pravý důvod a postupněě ho najdete

nevyřeší to za týden, možná ani za měsíc, ale vyřeš to, než půjde do školy, takže už abys začala