Martino,
třeba ne jen povahou, ale i tou rodinou. To, že je dítě doma, neznamená nutně izolaci (která ale u vás asi byla, to už není věc Tvojí povahy, ale rodičů a jak to celé "zorganizovali"). U nás třeba synátor byl doma se mnou dýl, na druhou stranu v družení se s místními dětmi měl od nás velkou podporu od raného věku, takže už v těch pěti prostě měl kamarády (třeba v sousedství), za kterými si chodil hrát.