V tom případě na mě asi pasuje to "člověk, který duchovní rozměr svého života neřeší".
Nemám potřebu nějakého přesahu ani smyslu života, ale "apaticky" si teda nepřipadám.
Myslím, že každému co jeho jest - já mám víru jiných lidí v úctě a respektuji ji, ale požaduji, aby i oni měli v úctě a respektovali moji nevíru a nevytahovali se jak malý tričko v domnění, že oni jsou něco lepšího, maj hlubší poznání nebo o věcech víc přemejšlej.